MEDITACE.

Z toho, co již bylo, třeba dávno,

o čem mníme, že již zúčtováno,

ledacos se mihne ještě ve snu,

noc je illuse a pravda ráno.

Málokdy a plaše duší létne

taký pták v podzimu opozdilý,

za ním povzdech skane – žluté listí,

echo jara vane onou chvílí.

Mátoha a přelud vše to pouhý,

mlhy, v nichž se sotva jenom tuší –

velké chvíle přec, kde zbude krůpěj

slzy v oku, krůpěj blaha v duši.