Meditace.

Ach, kdybych doved’ být tak, Kriste,

jedním z tvých nejvěrnějších učedníků,

snad nalezl bych přece toužený ten klid,

jejž marně hledám na pozemských cestách.

Tak, sedě u tvých nohou naslouchal bych, Mistře,

tvým slovům, plným nadpozemské útěchy,

nebeský Jerusalem otevřel bys duchu mému

a slávu Otce ukázal mi v celé prostotě...

Však nesmírně juž zbloudila má duše,

zoufat bych měl si, Pane, nad svým životem!

ale já znám tvou lásku, která nejbídnější volá

a nejlíp promluvit zná k větrem klátícím se třtinám...