MĚJ MĚ RÁDA.

Ještě krok můj nezabloudil do dálavy,

ještě teplo „doma“ sálá kol mé hlavy,

ještě vstříc mi věky stromů šepotají,

ještě láskou čistou jásá pták tu v háji.

Ještě kol mé duše bloudí něhy záře,

ještě matky zjasní úsměv staré tváře,

ale Tebe, jenom Tebe láska tuší,

mám Tě, drahá sestro moje, plnou duši.

V Tobě dýchám jen a sním a doufám v Tebe,

okem Tvým se dívá na mě píseň nebe,

v přátelství Tvém procitly zas nové světy,

na vypráhlých pustinách mých vzplály květy.

Vzplála Něha, Láska vzplála v duši mojí,

zpívá Tobě hned a pláče v nepokoji

blahých snů, jež ráda kolem nás si spřádá; –

sestro moje, sestro bílá, měj mě ráda.