MĚKKÁ HRANICE.

Po břehu moře dnes jsem šel,

minul jsem nejnižší chaty.

A vím: až k němu mne provázel

stesk, první vlnou svatý.

Vysoké břehy a zálivy;

a radost, že dál lze tak jíti.

Už ničemu srdce se nediví,

co nemohlo pochopiti.

Po měkkém kráčím rozhraní

milenců země a moře.

A nevím, zda radost shledání

je to, či loučení hoře...

Po břehu moře jdu... Slunce, klid.

Lastura zaskřípá tiše.

A duše jakby chtěla přeměřit

moře dno s oblačné výše.