MĚL BY TU SLAVNÝ ŽIVOT JÍT

Okamžik ještě pochybuj.

Zítra však věř. Věř stále více!

Korouhvi, která nevláš: vzduj se, vzduj,

stojící, mrtvá lodi, hni se, pluj,

pláchnoucí zaplaň svíce!

Stojící duchu v mělké nížině,

větru vzduch ať tvůj vrchol zčeří.

Po činu ptej se, první příčině,

vyssaj, ssaj sílu v bouří hodině.

Síla ta s osudem se změří.

Měl by tu kolem slavný život jít,

kvetoucí mládí, krásné, silné,

kořenný vzduch a vlahý opojit,

nějakých šťastných hlasů by mělo znít

zajásání tu sdílné.

Ty však je nečekej. Stvoř si je sám,

povzneseš se tím do slávy, jasu.

Z duše své vynes srytý drahokam,

přehodnoť formy. Ducha myšlenkám

z blesků vryj do nových časů.