Měl něhu jejich kroků...

Měl něhu jejich kroků a teplo jejich těl,

měl karmín jejich retů a feniklový pel,

když teprv pozdě k ránu vál přes můj Archipel.

U parku za večera je stihl v kruhu stát,

a známou jakous píseň na flétny teskně hrát –

hrály tak tiše, dlouze a bílý měly šat.

Pak zřel je tancující do parku zacházet...

Ač do rána je čekal – přec nevyšly již zpět –

když měsíc nad park vyšel, kdes v dálce začly pět...

Měl něhu jejich kroků a teplo jejich těl,

když teprv pozdě k ránu vál přes můj Archipel,

kdy měsíc dlouho chvěl se, než do vln zacházel.