MELANCHOLICKÁ PÍSEŇ.

Tma... Řeky břeh je osvětlen

žlutavým svitem západu...

Lhostejní skutečnost i sen,

jen podzim civí v zahradu

a do oken...

Bolesti hučí vzdáleny

i to, co srdce rvalo mi,

tok roků dávno ztracený

přes města, pole, přes stromy,

tok dlouhým tokem ztrávený...

Jak by se vpil a omýval

zelené louky, kudy tek’,

jak zanikal by, vyprchal

a jak by v jeho úbytek

kdos pravdu lhal...

Kraj neznámý spal přede mnou,

rezavěl tichým podzimem,

lkal svojí píseň dojemnou;

my dobouříme, dohřímem,

i smrt je k žití potřebnou...