MELANCHOLICKÁ VZPOMÍNKA

Počkejte... Zda si někdy vzpomenete

na světlé modříny na kraji lesa?

Tam celá léta teď již nepřijdete.

– Modříny vysekali blíže lesa. –

Tam o samotě vždycky snění kleté,

žaloby, protesty mi srdcem třásly.

Počkejte, zda si na to vzpomenete?

Dětinské lásky. Pohádkově shasly.

Před léty dvaceti jsme se tam vídali

s tou bledou holkou, honem, jak jí říkali, –

oh, já ji uměl vydrážditi všecku!

Ale už tehdy příliš vážná byla, –

pak se mi vdala... a po prvním děcku

utekla muži, pak se otrávila.