Melancholická z Lopudu

Lopud, smaragd v Jadranu –

dlouho-li tu zůstanu?

Říjen jest, a v jeseni

vše má pachuť loučení,

vše se v hořkost promění.

Člověk zmaru přivyká...

Vzpomínám tu na Dyka,

nahořklého básníka!

A tak na tom Lopudu

cituji si Nerudu

o stařeckém osudu...

Byl jsem, jsem – a nebudu!