MELANCHOLIE

Za šera, za šera, za šera

slyš, jak ty varhany hučí...

Nějaká světice šílená

touhu svou písní tou mučí –

varhany hučí a hučí...

Za jitra, za jitra, za jitra

slyš, jak ty varhany lkají –!

Zní to, jak děcko by plakalo –

spíš? – zní to po celém kraji –

slabounce po celém kraji...

Večere, večere, večere,

ještě ty varhany znějí?

Ještě dál hraje ta šílená,

neklesly ruce už její,

bezkrevné ručičky její?

Půlnoc... A slyš, teď ty varhany

umlkly – opravdu mlčí –!

Mrtvo – to mrtvo...! Ne, slyš jen, ó slyš –

za horou zavytí vlčí –

zoufalé zavytí vlčí...!