MELANCHOLIE

Od smíchu daleko! Daleko od hluku.

Na chvíli sám a sám. A v kraji, kde je zima.

By dávno zemřelí mne vzali za ruku,

očima zříce na mne tišícíma.

A bychom tiše šli přes právě padlý sníh.

Bez zloby... bez záští... tak usmířeni zcela.

Co bouře nedala, dech bezvětří by dých’

a, co mi neřek’ den, noc by mi pověděla.