MELEZÝNKOVY PERNÍČKY

„Nuž, Václave, hni sebou bystře,

tvých perníčků se šíří chvála,

jich mísu kněžna objednala!“

A tovaryš děl: „Ano, mistře!“

Leč v duchu myslil: Melezýnku,

ta malá Bitó, v slavné Boudě

jež hraje, toť jak jiskra v troudě,

též dostat musí v básni zmínku.

I Krameria, oba Thámy

v ní pěkně musím oslaviti,

jak vlastenské mé srdce cítí,

neb sloupové jsou české drámy...

A zadělal a válel, krájel,

perníčky z těsta tvořil malé,

než při tom ve své mysli stále

verš k verši a rým k rýmu spájel.

Perníčky vzácným fíkem nadil,

tu hvězdu zrobil a tu letku,

a v každý pěkně do prostředku

velikou, bílou mandli vsadil.

Ach, mandle, ta se vsadí lehce,

to nedá ani mnoho trudu,

ten rým však na to slovo „budu“

ne, nechce napadnout a nechce!

Pak perníčky své na plech sázel

a do vyhřáté kladl pece,

než práci rukou pořád přece

hledáním rýmů doprovázel.

Nu, konečně má klidnou chvíli,

perníčky ať se v peci suší,

on k slavné Boudě vzlétl duší

a veršem plnil papír bílý.

I na „budu“ rým chytil, mršku,

a plyne vše už jak dech boží,

jak Čeština se pěkně množí –

co na tom, že jde písmo s vršku.

Jak v Boudě Herci hrají hesky

a Paničky gich roztomilé

jak činěgí tam kratochvile

a také heské Panny Český.

Psal, psal, pot se mu s čela řine,

již malá Bitó v básni byla,

leč Wlastenců je velká síla,

tož vymýšlel dál verše jiné.

A tak jej starý mistr zočil,

když přivolán pak divným pachem

a o své zboží pojat strachem,

se řítil z krámku, v dílnu vkročil.

„Hej, Václave!“ – I Václav zvedá

se, jak by s nebe spadl na zem,

a oba skočí k peci rázem –

ach, spáleno vše, běda, běda!

„No, mistře – to se všecko poddá,

už nechte hněvu, nechte zlosti,

napeku jiných ještě dosti,

a na můj oučet půjde škoda.

No, zač pak stojí pár těch křupek,

a mistře, k čemu proto nářku,

vždyť vlastenec jste také, jářku,

a lepšího já něco upek’:

Chwálozpěv pro Wlastence Česky

a pány herce z Boudy slavné,

že dbají naší řeči dávné...

Jen slyšte, slyšte, jak to heský:

,Snad proto v zášti já nebudu,

Že zde Chvály České hudu,

To wše z lásky wlastenecký,

Že miluju Čechy wšecky!‘“