Melodie intimní.

Marie, Tobě posvěcena chvíle tato zbožné mé dumy

v srdci melodii budí mi známou – na Tebe myslím a zpívám.

Dávno to, spolu kráčeli jsme tiše, soumrak padal v snů tlumy,

západem dálné hořely lesy, mlhy s hor táhly k nivám. –

Tajemná píseň Spříznění tehdy hrudi nám zvlnila, jemně

nebes hlubokým modrem rozváta v obzory bezmezné, skvoucí –

Cosi nám dušemi vanulo slavné, němé jak Hossanah země,

chorály mlčících smutků mystických, srdce v nichž ustává tlouci...

Oba my sdíleli zádumčivý nápěv touhy jakési neslyšné,

oba my cítili perutný dech Bolu: chvílí tou byli jsme svoji,

Marie, v předtuše budoucna vroucí, letmé, plaché a bezdyšné – –

Nyní ji chápu, po mnoha létech, sklamáním hojných a boji!...

Vrací se ke mně, ta útěšná, vlahá píseň – v Tvé lásky vzkříšení vonné,

ze smavých zahrad čarného snění, jehož mír z Tehdy nás snoubí...

duše má k Tobě se vine a jásá, v illusí hvězdných kaskadách tone –

Chápeš a žehnáš jí se mnou, ó drahá? Cítíš ji ňader vlát hloubí?...

Mlčky my spolu kráčeli, šťastni – dávno to – jedním prodchnuti citem,

západem dálné hořely lesy, mlhy s hor táhly k nivám –

Dávno to, dávno!... Píseň své touhy, starých snů opojen ritem,

v chvíli této, posvěcené Tobě, Marie, lkám a Ti zpívám! – –