MELODIE SMUTKU.

Je pusta zahrada a květy pošlapány,

a večer mlhavý tu kolem padá zvolna,

jsou znaky strhány a vyraženy brány,

ze zámku starého zní melodie bolná.

A večer mlhavý tu kolem padá zvolna,

jdem cestou zapadlou, již všichni opustili,

ze zámku tesklivě zní melodie bolná.

Květ mladých illusí my hledáme tu bílý.

Jdem cestou zapadlou, již všichni opustili,

když druha potká druh, jen ruku stiskneme si

a jdem zas sami dál květ onen hledat bílý:

my víme, voněl tu, a víme, kvetl kdesi.

Však cesty prázdny jsou a sšeřilo se záhy,

a v zámku smutný zpěv kdos hraje na varhany. –

Tam cizí postavy se týčí nade práhy. – –

Je pusta zahrada a květy pošlapány.