Melodie

By Vojtěch Martínek

Poslední chvěje se kvítí,

z lesů už táhne stín –

Zarudlé slunko svítí

do aster, do jiřin.

Jak zem se rozhořela

v barevném hynutí!

Jak pozdravila čela

oblačných labutí!

Než přijdou mlhy a deště,

bláznivých vichřic rej,

milostné slunce, ještě

usměj se, polaskej!

Jak ruky hebké a bílé

to budou doteky –

a cesty pošetilé

za obzor daleký –

Poznovu slova žijí,

když větřík zavane,

já slyším melodii

a věty šeptané,

lahodná, mámivá slova –

ach, kdo jim uvěří?

Sevři mne znova, znova,

nežli se zešeří!