Melusina.

Buďte, děti, zticha!

Meluzína vzdychá

pod okny,

ať nám z jizby naší

pláčem nevyplaší

zlaté sny.

Sotva že se šeří,

pro své děti peří

sbírá tmou;

peřinku jim vzala,

větrům v plen ji dala

sudbou zlou.

Teď to peří, sírá,

sbírá, sbírá, sbírá,

hleďte ven!

Zříte, kterak lítá,

v okna k nám se kmitá

až vám v sen?

Z rána čerstvý, svěží

bílý sníh to leží,

padl v dol,

ale večer v stíny

peří Melusiny

lítá kol.

Líp vám, děti zlaté,

peřin dosti máte;

na vzdor tmám

v kamnech oheň praská,

z oka matky láska

svítí vám.

Mír se kolem vznáší,

vodí v jizbu naši

zlaté sny,

Meluzína zticha

jako ze sna dýchá

pod okny...