Memento mori!

Minula doba šumných plesů již

a klamných mumrajů i lichých her;

princ Carneval již složil vlády tíž

a krutá zima prchá na sever.

Zem trhá těžké ledu okovy,

a volnost hlásá vonný jara dech;

dýl starým zlořádům se neshoví –

již kaj se, světe, ze svých hříchů všech!

Memento mori!

Ty, jenž jsi hýřil v teplých loktech žen

a rozkoš ze zlatých jsi číší pil,

co zatím otrok, v bídu uvržen,

za zimy, hladu krutých snášel chvil;

ty, jenž jsi lidu pracnou mrhal žeň

a porobou mu splácel krve daň,

ty na svou spásu v čas se rozpomeň

a dějin soudu vzdorovat se chraň!

Memento mori!

Ty, jenž jsi místo světla jasnoty

tmu žalářní se rozšiřovat jal

a za neblahé duchů temnoty

jen símě zlého bludu rozséval;

ty, jenž jsi právo, pravdu, osvětu

i každý vznešenější tlumil cit:

již na strašnou se připrav odvetu

a boha pomsty hleď si udobřit!

Memento mori!

Vy, kdož jste nečinně se dívali,

kdy muka snášel otrok nevinný,

kdy lupiči s něj roucho trhali

a s jeho otce rvali šediny;

vy, kdož jste trpěli, by národu

byl národ jiný krutým tyranem

a urvav jemu zlatou svobodu

jej šlapal v hany blátě hledaném –

Mementote mori!

Již bledne všech strojených září lesk

a zlatých cetek lichá nádhera;

již mraky bludu trhá pravdy blesk

a hyne lež i klam a pověra.

Dohráno! volá mocný času duch –

Dohráno! hřmí to v řadě národů –

již starý splať nám, vrahu lidstva, dluh

a vrať nám světlo – blaho – svobodu.

Memento mori!