Memento mori!

Kdes v ulici, jež těsna, plna chladu

a jíž se hrnou chodců přívaly,

je pochmurná skříň umrčího skladu

a tam směs rakví urovnaných v řadu

jak nocleháře své by čekaly.

Hned vedle, při lamp pestrém osvětlení,

z hlučného davu šumí vtip a smích –

tam prostý lid v radostném udivení

zří maškar sklad i masky, jež se cení

i smějou, šklebí v rysech pitvorných.

V ten divý večer masopustní vřavy,

kdy kočárů kol hrčí přívaly,

ó z chodců nikdo neobrátí hlavy

v sklad zdobných rakví pochmurný a tmavý,

jež tiše leží – jak by čekaly!