MEMENTO.

Zčernalo víno v zlatých číších,

mlčení visí na cypřiších,

mramory nahotu svou noří

v žár pyšný, nad čelem jenž hoří.

Již vstaňte, mrtví, z hrobů svých,

stín kráčí po růžích.

Mlh přízraky se na dům snesly,

když hlavy v trikliniích klesly,

a vášeň, pro Erebos zralá,

svá muka do tmy žalovala.

Pochodně skloňte vzdorů svých,

stín kráčí po růžích.

Vychladly v asfodely rudé

ohně, jež v očích vzplály všude,

zář luny v ticho zadumané

jak s CharÓnových vesel kane;

dnů zašlých zkamenělý smích –

stín kráčí po růžích.

Vše usnulo. Jen v proudech vína

jak v zrcadlech se plíží vina,

a vášně hasnou v proudu ztmělém

jak lásky hetair pod popelem:

již vstaňte, mrtví, z hrobů svých,

stín kráčí po růžích!