Memento.

Sichravý vítr větvemi třese,

do cesty hází listí mi žluté,

smutno je v poli, smutno je v lese,

všecko tak šeré, jesení tknuté.

A včera ještě paprsků, světla!

A včera ještě vůně a písní!

Slzí dnes růže, včera jež květla,

lupení spadlé dýchá jen plísní.

Dobře vím, přijdou zas dnové jarní

s celou tou krásou zářného léta;

zápalem nebe, zem bude básní,

písní, co letí; vůní, co zkvétá.

A přece toto memento zimy,

tento den šerý s jeseně vzdechy,

s mlžnou tou kápí s paprsky mdlými

i s těmi deštných krůpějí echy

zbude ti v srdci hluboko na dně

zmaru a zhouby věštec jak stálý.

V čistý zdroj kámen spadne tak snadně

a z hloubi vodu pro vždycky zkalí.