MÉMU LIDU.

Má národ jako člověk svědomí –

a jsou-li dbalí jeho hlasu,

nic na světě jich nezlomí,

ni nejstrašnější bouře času.

Tvým svědomím, můj lide, pochodeň je Hus,

jest Komenský, nit v labyrintu světa,

jest Karel, alpský Prometheus tvůj,

jsou božích bojovníků zástupy

a pevných trpitelů za svobodu mysli:

těch světlo poháněj tvé srdce v klus,

nit jejich tebe voď, kde stezek bludiště se splétá,

kde oni stáli, neoblomně stůj,

dbej, zděděný meč pravdy ať se neztupí,

i v utrpení buď jak oni duchem nezávislý –

a dojdeš cíle šťastných národů.

Nuž, ve vítězství pevnou víru,

kam svědomí tě volá, k pochodu

dál za hvězdou, jež plá ti ve vesmíru!