Mému národu.

Ó neprodlívej, nereptej,

Tvůj mstitel jistě nalezne se,

a na bojišti času se

posvátný míru chrám povznese.

Jen národ ten lze svatým zvát,

kdo zbraň svou až do konce nosí,

ó neprodlívej, v zápas spěj,

ať meč Tvůj opět vrahy kosí.

Jen národ ten lze svatým zvát,

kdo korunu si muk zasloužil,

Tys svatým též, neb do srdce

se hluboko Ti meč pohroužil.

Tys svatým též, neb na Tvou skráň

trnovou korunu Ti dali,

Tys svatým též, neb roucho Tvé

Ti vrazi v kusy roztrhali.

A každý trn do sebe vsál

Tvé svaté krve krůpěj plnou,

a každý roucha útržek

je máčen krvavou Tvou vlnou.

A až se opět probudí

Tvé vášně rozlícené hněvy:

proud krve Tvé se rozleje,

však komu smrť – to nikdo neví.