Mému srdci.

Což je ti ouzko v ňadrech mých,

že toužíš v cizí kraje?

či ptáčeti to závidíš,

že s větérkem si hraje?

Nuž leť jen, ať si ulevíš,

mé s sebou vezmi boly;

ten, kdo by nás moh potěšit,

se toulá někde v poli.

A slavíčkův si vypůjč ston

a růže vonné dechy –

větérek tobě křídla dá,

a zaleť v kraje těchy.

Já zatím tady čekat chci

a v hvězdách radu bráti,

zdaž uzdraveno přiletíš,

a on se s tebou vrátí...