MENUET.

Pod lípou hudba zní,

dědeček tiše sní,

o starém kouzlu v ní.

Bývával lepší čas,

než oheň v očích shas

a sbělel tmavý vlas,

než prchla řada let,

co tančil naposled

s babičkou menuet,

poslední menuet.

Pod lípou hudba zní,

dědeček tiše sní

o starém kouzlu v ní.

V houpavém kroku vstříc,

závojem skrytou líc

blíží se víc a víc

smrt krásná na pohled,

dědeček ruce zved,

zatančil menuet,

se smrtí menuet.