Menuet.

Menuet své vážné vlny splítá,

napřed krok a krok zas volně zpátky;

v oku touhy zlatá jiskra kmitá,

hudby rhytmus však ji tlumí sladký

i ta ňadra třásní krajek skrytá.

V jizbu mou, kde žiju eremita,

upomínky křídlem v oddech krátký

známá nota padá – srdce vítá

menuet!

Touha zpět zas do snů mládí lítá,

slyším smích a šum hedvábné látky,

kroků ruch a šampaňského zátky...

Srdce věčný jesti nenasyta,

s Touhou Vzpomínka v něm tančí hbitá

menuet.