MĚSÍC (I.)

Kdo ví, zda hvězdičky

v nebeském kraji

rády svůj měsíček

tak jak já mají.

On v okna hledí nám,

způsobu neví,

přec se však nehněvám,

že na mne hledí.

Když se naň podívám,

vždycky se směje,

často si myslívám,

co se s ním děje.

Mnohdy mrak přelétne

přes jeho líce,

myslím si, jistě jej

neuzřím více.

Však co to? Hledím jen

po krátkém čase,

z mraků ven vyhlédne –

– směje se zase!