Měsíc jako jasné oko rybí

Měsíc jako jasné oko rybí

v houfy lidí lhostejně se dívá,

zdá se, že i přidušeně zívá;

Vidím dobře, co vám, lidé, chybí,

slyším přísahy a slyším sliby,

také vím, jak vetchým každý bývá,

jak se tratí, s opakem jak splývá,

sotva zavzní: ano, zní hned: kdyby –

Tupíte mne, tvář má že se mění,

sami však – té pýchy krátkozraké! –

stálými jste pouze ve měnění;

sotva duše ku dobru se skloní,

mysl vrátká od dobra ji honí,

štěstí jediné, že od zla také!