Měsíc na zvědách.

Je večer letní, teplý tak a sladký

a vodní páry zakryly juž ves;

jich bílá křídla objímají chatky

jak hlavy dítek teplá náruč matky,

kdy sen jim s duší uprch’ do nebes!

Tak mnohá žena k dětem nyní v spánku

se chýlí tiše, v skráň je líbajíc,

až jejich svěží, usměvavá líc

se žárem blaha zardí do červánků...

Ó, šťastný měsíc, jenž sem s výše hárá!

Až v okna chat on vnikne za chvilku –

snad uvidí tam hlavy andílků,

jež dřímajíce v květu svého jara

zlatými vlásky krášlí postýlku!

Ó, šťastný měsíc, jenž sem s výše hárá!

Až za chvilku on v okna svitne chat,

a v jizeb šeru bílá jeho pára

vzplá paprskem, jak z mlhy tkaný šat,

– snad uvidí tam důlky dívčích tváří,

jak ve snu hoří nachem jiřinek,

a jako růže v sněhu peřinek

se vyjímají v bledé jeho záři...