Měsíc nad městem.

Jak zkamenělých obrů svět

ční chmurně k nebi staré chrámy

a klikatými za střechami

se velký měsíc tiše zved’.

Kdo vášní bouře, řvaní běd

by tušil nyní mezi námi?

Jak zkamenělých obrů svět

ční chmurně k nebi staré chrámy.

V té tiši, matko Země, hned

čas onen příští napadá mi,

až zbudete tu s Lunou samy

– dvě krásky stuhlé řadou let –

jak zkamenělých obrů svět.