MĚSÍC SAMOTÁŘ.

Ó, nejsem sám – to starý druh,

zatrpklý samotář,

za noci někdy přichází,

na okno tiskne bledou tvář.

Do noci okno otvírám,

s úsměvem zvu ho dále,

že dlouho jsem ho neviděl,

a kde se toulá stále?

Na leccos potom vzpomenem,

jak život se motá v dnů spleti,

a člověk si při tom posteskne,

jak splašeně čas ten dnes letí.

A rozloučit se nemůžem,

je cítit vůni bezu.

Do ticha noci, vzpomínek,

jen hučí píseň jezu.