MĚSÍC

Byl jednou večer takový, že odmlčelé stromoví

ni nezachvělo listem,

všech barev akord v kosmu mřel, jen na západě ještě vřel

svým trudným amethystem,

A sinavělá krajina jak úsměv, který shasíná,

mdlý přísvit seje pro ty,

kdož přišli, aby slyšeli snem zdušený a nesmělý

vzlyk ptáka ze samoty.

Kdož přišli, kterak moc a div všech nekonečných perspektiv

se v nebi pojí, zříti,

tak tajnostně a potichu loď třesoucí se v indychu

by zřeli přeplaviti.