MĚSÍC

Svit měsíce již padl do aleje

v koruny lip na tmavé pozadí,

bělostnou mlhou na lukách se chvěje,

stříbrnou vlnou stéká v kapradí

a kraj v něm ztajemněl a ustrnul

odrazem bílým v kouli čaroděje.

K měsíční kouli upírám své zraky

a její kresby luštím záhadné;

jak bohata je noc ta na zázraky,

když měsíc prosvěcuje stínů mraky,

zem v svoji chladnou náruč popadne.

Úplněk jeho cesty stříbrem kropí

a v drahokamy brousí kameny,

do lesklých hranolů jsou lomeny

výčnělky skal i strmých schodů stopy.

Jen o tmu strže mé se paprsk tříští,

sen křehký hyne v jejím propadlišti.