MĚSÍC

To nejslavnější měsíc byl

šílený rozkoší světla,

jenž mě té noci okouzlil,

že jsem s ním tulácky kvetla.

Přec byla jsem víc člověkem,

nežli on nadzemskou tváří,

v prostoru modrém, dalekém,

jež září mi,září,září!

Až do dna moře dívá se,

až do dna mé touze, mukám

v neslyšném, snivém zápase

ten milenec sladký. Jdu? Kam?

Jdu! Kam! Ó, moře ohromné,

měsíci čarovný! Tiše

se život sune mimo mne

a se mnou.Tiše hleď s výše,

ty nejslavnější měsíci.

Ó, jaká to byla chvíle

s tisíci srdcí tisíci –

a s jediným – tvojí milé.