Měsíček byl jen u ní.

Pláče děvče v komůrce své

že stín dělí milenců dvé,

že stín kalí výsluní:

marně bledá dívka lkala,

sama v komůrce čekala –

měsíček jen byl u ní.

V tiché komůrce se modlí,

ptá se noci, kdy s ním prodlí

a zažije slastných dob:

měsíček však tichou tváří

do komůrky na ni září,

a v dáli na jeho hrob.

Když se dívka domodlila,

tichost se v ní rozhostila,

že nebe slib vyplní:

Kynul ten, jenž ji oblíbil,

anjel smrti ji políbil:

Měsíček jen byl u ní.