MĚSÍČEK.

„Dívej se, táto, měsíček svítí!“ –

synek mě z večera volá,

v očích se hochu kosatce třpytí,

odbýti nedá se zhola.

Objevil včera na nebi lunu,

zlatem se lesknoucí jasně,

kdo ti dal, kluku, básnickou strunu

v srdíčko malé tak časně?

Počkej, až poznáš lásky jed sladký,

měsíc tě pozdraví zase,

až tě tak pošlou od námluv zpátky

v dalekém, budoucím čase!

Až budeš bloudit ztichlými sady

sám a sám s bolestí v duši,

měsíc tě bude provázet všady,

jak se na milence sluší!

Špatnými budeš skřípati zuby,

násilně sevřeš své pěsti,

synku můj, láska duši jen hubí,

táta v ní ztratil své štěstí...