MĚSÍCI.

Co učených mně výzkumy a mýlky,

ó, perlo noci! Hledě k tobě tich,

že stvořena’s jen, vždycky řekl bych,

pro milující, pro mrtvé a snílky.

Jak patří k tobě za večerní chvilky

zrak milenců, ó, svědku lásky jich,.

jenž odpověď, vzkaz na svých paprscích

rád odnášíváš dívčí do postýlky!

A básníkům a snílkům jsi zas lodí,

jež pluje s nimi zvolna v čárný kraj,

kde kouzelné se ticha květy rodí.

A mrtví k tobě upírají hledy,

když sednou v půlnoc hrobů na pokraj:

„Pojď, ty jsi náš, tys jako my tak bledý!“