MĚSÍČNÁ NOC.

Tmy eben hvězdami je vykládaný,

jichž mrazně plane průvod zasmušilý,

ozvěna zvonů zní klekání hrany

a v lůně nebe luny květ sní bílý.

Květ luny zelenavou vůni dýchá

a háje vil fosforem vzňatých plní;

na černých jezerech labutě zticha

jak sněhy živoucí hladinu vlní.

A z nitra trosek náměsíční ptáci

se koupat jdou v to moře fosforové,

jež z luny proudí. Netopýři ztrácí

se v stromy, v černé lesy korálové.

Mlh víly vlají, luny jedovatá

zelená záře rosu v opál mění,

kraj mystická je báseň velká, svatá,

jež náměsíčné žene v sešílení.