MĚSÍČNÁ NOC

V té jedné hodině, která má luny zář

a otvírá se jako květ až k ránu,

ležíš a bdíš. Teď vešel hospodář

v svůj chlév, teď noc se otevřela Pánu.

V té jedné hodině zní naladěn tvůj zvon

jen jím, jen jeho magnetickým kmitem.

Ležíš a víš: nic není nežli on,

který tě prosakuje jako světlo sítem.

A příliv tichý žene ze žil krev

měsíci vstříc. A svět má holé stěny,

tu jako kaple a tu jako chlév,

chudobou právě čistě vybílený.

A mléko luny crčí jako v díž.

Noc přežvykuje už jen v polospánku.

Ležíš a bdíš, na ústech hebkou tíž

hostie nebes jak políbení vánku

a na zeď bílou, jako v svatostánku

na oltář, měsíc staví oknem kříž.