MĚSÍČNÁ NOC.

Dnes měsíc v mracích skryt se zubil na mne – vím!

vždyť stromy byly plny toho jeho smíchu

a šelest listů nes' se z větví ku větvím,

až někde dole pošel v dusném tichu.

A noční pták, jenž přelít, teskně zakřičel,

a žáby kvákaly, a pes se tolik vztekal!

Mně zoufalství žár v duše jádru zahořel,

a já se na něm pomalounku spékal.

Ta mrcha měsíc se svým bledým odstínem,

a šumot večera a sprosté zvířat skřeky

mně připomněly, co zde jenom jsem,

a jak jsem slabý jen a jak jsem měkký!