Měsíčná noc.

Kol kraj mlh šatem průhledným se stmívá

a při hvězd kmitu žlutém padá mráz;

tvá klenba jasná k šeré zemi splývá

tak plna klidu, veleby a krás,

měsíčná noci!

Mdlou záři táhneš města ulicemi,

proud její roníš v horskou šedou ves

a šírými se chýlíš perutěmi

nad řeky, moře, pole, Iuka, les,

měsíčná noci.

Nad chrámů kopulemi, domy hříchu,

nad krčmami, z nichž písně divé zní,

nad kláštery, kde mniši spí v cel tichu,

ó kleneš stejně modro jezerní,

měsíčná noci!

Ty splýváš nad sál hudbou ševelící,

v němž hedváb šumí, vane růží dech,

i nad hlinitou škarpou při silnici,

kde tulák zmrzlý leží ve hadrech,

měsíčná noci...

Dnes duše láskou prohřátá i snivá

zří v blahu čistění hvězd plné krás;

leč jiná cítí jen, jak tělo rozechvívá

tvůj oddech ledový, tvůj krutý mráz,

měsíčná noci!