Měsíčná noci,

Měsíčná noci,

já jsem tě nevolala –

jen jsem tě milovala

z daleka, diváka touhou,

jak jsi šla tmavá a žhavá

světelnou prouhou

k úkrytu krásy.

Měsíčná noci,

tys byla ztajena ve mně,

jako jsou ztajeny výkřiky země

v tvém klínu,

jako je ukryta vášeň

v perlivém vínu.

Schoulena do krásy,

chtěla jsem uhádnout,

co pro mne chováš v svém stínu.

Měsíčná noci,

půlnočním zvonem

bilo v tmě srdce mé na poplach,

měla jsem z tebe i ze sebe strach,

byla jsem všecka v tvé moci.

S vysoka šel měsíc do kraje,

a já šla za ním.

Zůstane, či si jen pohraje?

Kam chodívá spat krása tvá

v přísvitu ranním?