MĚSÍČNÍ NOC.

Koberec bílý, od oken sahá

k loži mi měsíční prouha;

zůstaň tu u mne, vzpomínko drahá,

noc by mi byla tak dlouhá!

Vzpomínám na vše, na ples i muky,

večer, jenž v záplavě hasne,

který nás viděl po stisku ruky

jíti tak němé a šťastné.

Vzpomínky jedna přes druhou skáčí

jako ty bludičky z šera,

hned je mi v úsměv, hned je mi k pláči,

jakoby bylo to včera.

Nervy mé všecky – napjaté struny,

cítím, jak třesou se jemně,

zdá se mi, po tom koberci luny

přijde dnes duší svou ke mně...