MĚSÍČNÍ RŮŽE.

V zeleň keřů růže bledé

juž padly dolů měsíce,

v zátiší když stesk mne vede

a trpkých klamů směsice.

V pláči zrak se dolů klopí,

co bolí nevím duši mou,

tvá vzpomínka mně slzou topí –

je tichou mojí modlitbou.

Ach, růže bledé, růže snivé,

z vás není má ni jediná,

vždyť pro mé dítě, dítě divé,

růž’ není bílá nevinná!