měsíční večer

když v sednici ti síťovinou

se řine světlo měsíční

jak horský potok v pohostinnou

sluj stínů, kde se sladce sní,

snad vzpomeneš těch koutů v lese,

kde bloudíval jsi slastí chvil;

tvůj pelech v zeleň oblékne se,

v mech s lunou jsi se položil;

snad vzpomeneš si na lesk sálů,

na panská lože, vodojem:

tvůj pelech přes to získá chválu,

a neměnil bys s bohatcem;

snad vzpomeneš těch zimních stohů,

kam zalezou si žebráci:

tvůj pelech s pavučinou v rohu

výčitkou v snách se navrací.