MĚSÍČNÝ SVIT.

Padlo sem světlo. Teče.

Z prázdna se chladné řítí.

Krajina všechna již svítí.

Záře už spočala na zemi.

Stříbrný prach ta záře,

cezený hustou sítí.

Na čem tu spočine, nítí

v blaživý žár se. – Já hrázemi

chtěl bych ji spiati všechnu,

potom tvé srdce vzíti,

pod mořem světla je skrýti,

aby tam žhlo. – Ale nelze mi.

Nastavit dlaň tvou jen mohu,

do ní té záři dát schvíti.

– – Tak-li se srdce tvé vznítí? – –

Rovina svítí.– Jak blaze mi! –