MĚSTEČKO.

Luk zeleň, zahrady, tam městečko se zjeví,

z dob dávno minulých jak zkamenělý zjev,

jak v kouzlo pohádky a ticho zakleté je –

ven vyjít ze brány skřivánčí vábí zpěv.

Silnice s topoly se z kraje k městu blíží.

Zasténá ze dřeva sroubený k bráně most

nad mělkým příkopem zarostlým spletí křovin,

pne brečtan po zdi se a ku oknům až vzrost!

A měšťan v podvečer si klidný vyjde branou,

jde krokem pomalým alejí s topoly,

když slunce odleskem posledním oka vzplanou,

a vánek přeběhl jak vlna po poli.