MĚSTEČKO.

Od kříže pod lesem, kde žito zraje,

ve třpytu zlaté vibrace, jež divy tvoří,

rád pluji étherem v ty žluté kraje,

jež v dálky šedé splývají jak obzor moří.

Nad říčkou neklidnou, na skalin tesu,

plá v modru bílé městečko... kříž věže hoří

a tichem zářivým, přes dol sem k lesu,

jak z jeslí starých ohlasy se zvuky noří.

U říčky křišťálné plá louka v kráse...

Hoch, snědý trhan, dvě tam kozy pase

i volá na holku, jež žene řadu hus...

Na hradbě omšelé, jež z věků zbyla,

žár růží rozkvétá... a dívka bílá

sní o studentu teď, kam děla mířil Prus.