Město

S návrší hledím... Pode mnou město...

Tisíce fosforných světel,

která se na nebi zrcadlí...

Zmizely střechy,

a se své výšky přeludný stín věží sletěl –

ulice do tmy se propadly...

Znaveno, v práci ustalo nyní...

Jiskří však, doutná a nesní –

vážněji než ve dne šumí teď...

Je jako ohromné obětiště

uprostřed hlubiny lesní,

jehož žár skrývá větví spleť...

Za nocí město před mými zraky

v jinaké podobě vstává,

než v jaké je stokrát zjevil den...

Všecko je zkratkou, náznakem chtění,

jež ze tmy vyvolává –

věk, jímž má být náš sen dovršen.