MĚSTO

Vysněny tichem usínavých chvílí

mlhavé lampy v kalných ampulích

tam ševelivě nepokojny byly

ztajenou přítomností zesnulých.

Jich mroucím odrazem tma promodrává

neslyšná, pod klenutím loggiet,

v níž přeludem se mihne říza vlavá

jak plachý, v prázdno padající květ.

Pak zhaslo vše. Čís stín mi ovál skráň,

větrné ruky gesto záhadné

kynulo hvězdě, nežli zapadne,

proti ní sině zprůsvitněla dlaň.