MĚSTO

Město svou velkou zpívá epopeji,

tak slavnou, jak jen člověk zazpívá.

Přívaly zvuků v ovládaném reji

a plameny, kam zrak se zadívá.

Teď v noci cítím: stroje burácejí,

koleje duní, řinčí kladiva –

a na obzoru zášlehy se chvějí:

to v hutích teče řeka ohnivá.

Vějíře světel, zvuků vlnobití,

brutální příboj – prudce tebe chytí

a všemi nervy vidíš, slyšíš jej.

Velikým rytmem omámen jsi zcela,

jak zatopí tě vlna rozhořelá –

to obří orchestr svou zpívá epopej.